Cesta tam a zase zpátky, aneb výjezd vlakem do Slovinska část 2. - Celje

Ahojky, jste zvědaví, jak to vypadalo dál v Celji? Tak pojďme na to :D

Cestování vlakem jsme měli za sebou. Už zbývalo udělat pouhých 150 kroků, abychom se dostali na místo, kde jsme byli ubytovaní. Malý motýlek, který byl na hranicích historického centra, byl neuvěřitelně pohodlný a kupodivu i tichý. Tak jsme se ubytovali, udělali jsme ze sebe zase lidi a vyrazili na průzkum.

Chtěli jsme ochutnat něco tamního. Tak jsme se zeptali na recepci, jakou restauraci by nám doporučil. U nich to vyhrála hospoda Stari pisker, který sice nebyl znám tradiční slovinskou kuchyní, ale pro své steaky a burgery. Tak jsme si dali neuvěřitelně velkého burgera. Co si budeme povídat, ještě jsem nezažila burgera s poctivou várkou mletého masa doplněného ještě o nakrájený plátek šťavnatého hovězího.

Cesta tam a zase zpátky, aneb výjezd vlakem do Slovinska část 1. - cesta tam

Jako miliony Čechů, i já ráda cestuju. Následující dobrodružství pro mě ovšem byla úplně nová zkušenost, neboť jsem poprvé v životě vyrazila vlakem do zahraničí. Jste zvědaví, jak to probíhalo? Tak čtěte dál ;)

Plán výletu byl jednoduchý: přijet do Slovinska vlakem, užít si tam pár hezkých dní a pak jet zase zpět. Začátek cesty nastal v úterý ve 20:12, kdy jsem nastoupila do prvního rychlíku Českých drah z Plzně do Prahy. Už tady se vyskytl drobný problém, neboť vlak jel odklonem, který nás stál zpoždění minimálně 10 min. Do Prahy jsem přijela tedy cca ve 21:49. Tak a teď mě čekaly dvě hodiny čekání. Proč? Protože můj následující spoj, rychlík Praha - Vídeň, vyjížděl ve 23:58. Znala jsem číslo vlaku, tak mě trochu zarazilo, když se u něj objevila cílová stanice Budapešť. Vyrušila jsem tedy starší paní na informacích, abych se ujistila, že nasednu do správného vlaku. Po potvrzení pravosti spoje jsem si koupika křížovky a začala čekat, až se objeví nástupiště.



Mimoni útočí!!!

Jak už bývá zvykem, když se natočí film, který je trhák, nebo prostě nějakým způsobem tak jiný, až ho hodně lidí zbožňuje, se začnou projevovat charakteristiky oblíbených postav i v běžném životě.

Takže, tváře postav se objeví na tričkách, vyrábí se hry s jejich tématikou atd. Ale teď nemluvím o Pokémonech, kteří byli před několika lety takovou hitovkou, že každý musel něco mít s tou malou žlutou potvůrkou jménem Pikachu. I když i v dnešní době nalezneme i dospělý, kteří se s touto postavičkou tak ztotožnili, až je poznáme na první pohled.


Ne, dneska myslím jiná stvoření, která mají s Pikachu společnou jenom barvu. Tak schválně: jsou malí, žlutí a milují banány. Kdo je to?

Kočky, aneb brožura trochu jinak

Dneska jsem se rozhodla, že věnuju pár řádků stvořením, která mezi námi žijí. Nemyslím tím pejsky, o kterých je napsáno mnoho stran v mnoha knížkách. Jsou sice nejlepšími přáteli lidí, ale jsou tu i další zvířátka. Dnes mám na mysli kočky - zvířátka, o kterých se napsalo ještě víc knížek než o psech, ale pořád a stále se o nich dozvídáme nové a nové věci.

Již nějakou dobu jsem hledala na internetu informace, které jsou méně známé a které by měl každý milovník znát. Zde jsem vypíchla pouze pár bodů, jenž poukazují na inteligenci těchto námi vlastněných stvoření. Nebo vlastní ony nás?

 1. Jsou roztomilí a oni to vědí.
Jejich roztomilost je jejich největší zbraní. Stačí, když se na nás podívají, vykulí oči a lidi udělají první poslední, aby kočičky byly spokojené.

Vánoce, na ty je ještě brzo!!

Vážení a milí,

podívejte se ven. Co vidíte? Krásný podzimní slunečný den. Ptáčci zpívají, na obzoru není ani mráček a všude se ještě zelená travička. Pravda, listí už je sice žluté a místy už není vůbec, pravda, začínají ranní mrazíky. Pravdou taky je, že už ty dny nejsou tak dlouhé jako v létě, ale tohle všechno NENÍ důvod, aby byl už v tuhle dobu propagován VÁNOČNÍ SORTIMENT.

Opravdu, je to normální v září vytáhnout stromečky, ozdoby a adventní kalendáře? Uznávám, nějaký ten krůček dopředu musí naše obchodní řetězce dělat, ale všeho s mírou.

Prázdninové filmy

Nedávno jsem měla možnost vidět film Postradatelní 2. Je to výsledek toho, když se herci jako Arnold Schwarzenegger, Sylvester Stallone, Chuck Norris a Bruce Willis dají dohromady a natočí film s narážkami na své předchozí filmy.

Vtipných scének je tam poměrně hodně. Obzvlášť, když si uvědomíte, o čem ten film je. Mně to nedá, prostě se musím podělit o pár hlášek, které tam padly. Ovšem přepis toho co jsem viděla není to samé jako vidět celý film na vlastní oči. Tohle vás má jenom navnadit, aby jste se na toto dílo podívali.

Primošten

Prázdniny jsou v plném proudu, takže se nedivte, že zase napíšu něco o cestování.

Primošten. Pohled z terasy hotelu Zora.
Po několika měsících učení mučení, maturitě a přijímačkách se čas konečně doloudal k zaslouženému odpočinku u moře. Asi nikdo není překvapen, že budu vyprávět zážitky z Chorvatska.

Náš letošní cíl se jmenoval Primošten, městečko, který bych nazvala perlou mezi destinacemi, do kterých jsme kdy zavítali.