Cesta tam a zase zpátky, aneb výjezd vlakem do Slovinska část 2. - Celje

Ahojky, jste zvědaví, jak to vypadalo dál v Celji? Tak pojďme na to :D

Cestování vlakem jsme měli za sebou. Už zbývalo udělat pouhých 150 kroků, abychom se dostali na místo, kde jsme byli ubytovaní. Malý motýlek, který byl na hranicích historického centra, byl neuvěřitelně pohodlný a kupodivu i tichý. Tak jsme se ubytovali, udělali jsme ze sebe zase lidi a vyrazili na průzkum.

Chtěli jsme ochutnat něco tamního. Tak jsme se zeptali na recepci, jakou restauraci by nám doporučil. U nich to vyhrála hospoda Stari pisker, který sice nebyl znám tradiční slovinskou kuchyní, ale pro své steaky a burgery. Tak jsme si dali neuvěřitelně velkého burgera. Co si budeme povídat, ještě jsem nezažila burgera s poctivou várkou mletého masa doplněného ještě o nakrájený plátek šťavnatého hovězího.


Bylo nám příjemně, ale nedostatek spánku nás dohnal. Tak jsme usoudili, že uděláme vlastní drobnou procházku centra a pak vyrazíme odpočívat. Věděli jsme, že v příštích dnes budeme mít ještě komentovanou prohlídku, tak jsme ani moc nepátrali po tom, na co to vlastně koukáme. Jedno nám ale bylo jasné, to na kopci je hrad.


Zatavili jsme se i v informačním středisku, které bylo oddělené zaskleným prostorem, kde byly vidět vykopávky zbytků staveb sahající až o období římského osídlení.

Další, co nás překvapilo, byla skutečnost, že pokud člověk nedělal pitomosti, tak mohl fotit v podstatě co chtěl. Nebyl problém vejít dovnitř a na vyznačené (a vystavěné) cestičce udělat pár fotek)

Tak jsme se zachovali jako turisti, vyfotili si vykopávky, v informačním centru nakoupili pár pohledů a známky a šli spát.


Večer na nás čekala grilovačka: čevapy, vepřové plátky, spousta zeleniny a pití, opékané brambůrky a nějaká ta náhražka masa pro vegetariány. Poté následovala party, ze které jsem odešla brzo, protože jsem byla okouzlena svou postelí. V dalších dnech náš čekala komentovaná prohlídka.

Provázel nás manager motýlku, který už má určité zkušenosti s lidmi našeho věku, tudíž tomu prohlídku uzpůsobil. Napřed nám řekl několik všeobecných informacích o městě: Celje je třetí největší město ve Slovinsku (nutno dodat, je docela malé), je zde už od dob římských (jako důkaz jsou tu ty pozůstatky, které jsou VŠUDE, takže památkáři evidentně mají pré). Do cca do doby před pěti lety zde byly každý rok povodně, dokud se nerozhodli uzpůsobit oblast kolem řeky již tradičním přísunům vody z hor, která se tu v jarním období poněkud objevuje.

Pak jsme vyrazili na kolečko po městě.

Už na první pohled je vidět, že se snaží udržet ducha historického centra. Dokonce nedávno vyhnali i McDonald´s z velmi lukrativního místa do obchodní zóny, jen aby si turisti nemysleli, že je součástí jejich historie.

Tato socha milé paní představuje průkopnici v cestování, co se žen týče. Alma Karlinová, žena, která procestovala snad půlku světa, je zde zvýrazněná, jak cestuje se svým psacím strojem. Říká se, že ji ani nenechali jíst s ostatními lidmi, protože byla tak hubená, že pro ni bylo normálního jídla škola. Takže jedla mimo společnost.

Tento barák vypadá, jako by by ho sem přenesli mimozemšťané z Německa. Není se čemu divit, vždyť je to bývalý německý dům, kde se němečtí obyvatelé Celje v minulosti zdržovali.

Jedna z posledních věžiček opevnění, které v Celji zůstala. Jedná se o strážní věž, původně z dob římské nadvlády (jj, zase ti Římané).

Další zbytky po Římanech tvoří tzv. lapidárium, které se v letních dnech užívá buď jako letní divadlo, či kino. Budova nalevo je muzeum, které je propojeno s novou budovou celjské knihovny.

Na kopečku pak stojí "Horní" celsjký hrad. Jedná se o původní sídlo pánů z Celje. I když se to nezdá, byl to docela významný rod Cilli, jehož minimálně dva členové byli jmenovaní princi říše římské.
Mají tu i vlastní verzi Romea a Julie. Ve zkratce: mladý šlechtic se zamiloval do zdejší prosté dívky. Jeho otec to psychicky neunesl, dívku nechal zabít a chlapce potom věznil ve věži (nebývá to normálně naopak?)

Náměstíčko u celsjkého muzea se momentálně opravuje. Jak je vidět, pod nádhernou renesanční budovou se opět nachází zdi předchozího osídlení. Není ani třeba dodávat, co to znamená pro délku stavby...

Copa je tuto? Ano, vypadá to jako kruhový objezd a je to i tak užíváno (,protože by to neuneslo auta). Ve skutečnosti se ale jedna o taková "okna do minulosti", odkud je možné pohlédnout na již zakonzervované části historie. Ano, opět je vidět, že památkáři zpříjemnili lidem život.

Když je "horní hrad", tak někde musí být i "dolní hrad". Tak tuto je on. Není tak pompézní, ale pořád je to zajímavá stavba. A co je hlavní, má k dispozici katapult. Prý se používá na lidi, které štvou společnost?

Když jsme měli německý dům, tak je dobré to vyvážit slovinským domem. Zde se pro změnu stýkali Slovinci. Dnes je to radnice, kde je opět skleněná podloha, tudíž se zde opět dá koukat na ruiny (a to ani nezmiňuju řadu těch divných kukaní.)

U Slovinského dómu je socha významného fotografa, Pelikána, který jezdil po Celji a nafotil ji tak, že dneska tamní obyvatelé ví, jak jejich město vypadalo před sto lety. Jeho ateliér zde pořád stojí. Je v něm původní vybavení a fotografové využívají původních technologií. Člověku je zde půjčen dobový kostým a pak je vyfocen dobovým fotoaparátem. Jen, kdyby na fotku člověk nemusel čekat pomalu půl století :P

Zde je krásná tržnice, kde pořád funguje tradiční slovinská nátura: ochutnat a koupit. Smutné je, že odbije dvanáctá hodina a krámky se zavřou.


V mém vyprávění sice poslední, ale přesto důležitý, je kostel sv. Daniela. Tato stavba byla přestavována postupem času. Evidentní jsou prvky gotiky. Co je pro tamní obyvatele důležité, je dřevěná pieta Marie s Ježíšem, ke které se přijíždí modlit i zástupci Vatikánu.

Copa na nás asi čeká příště? :D


0 komentářů: