Kouzelná Ischie 2 - dobroty, kam se jen podíváš

 Když se člověk rozhodne poznávat nové kraje, je samozřejmostí, že se začne zajímat o to, co tam bude jíst. Jelikož jsem do Itálie jela poprvé, tak jsem nebyla výjimkou. Jak to teda dopadlo?

V den příjezdu jsem stravování z tamních zdrojů začala večeří. No, není důvod se divit. Jednak bylo potřeba dojíst zásoby z cesty a taky přece jen je hodně věcí, které se musí prozkoumat, než nastane čas řešit žaludek.

Varování: následující článek obsahuje obrázky jídla. Nedoporučuje se číst s prázdným žaludkem 😋

Cesta tam a zase zpátky, aneb výjezd vlakem do Slovinska část 2. - Celje

Ahojky, jste zvědaví, jak to vypadalo dál v Celji? Tak pojďme na to :D

Cestování vlakem jsme měli za sebou. Už zbývalo udělat pouhých 150 kroků, abychom se dostali na místo, kde jsme byli ubytovaní. Malý motýlek, který byl na hranicích historického centra, byl neuvěřitelně pohodlný a kupodivu i tichý. Tak jsme se ubytovali, udělali jsme ze sebe zase lidi a vyrazili na průzkum.

Chtěli jsme ochutnat něco tamního. Tak jsme se zeptali na recepci, jakou restauraci by nám doporučil. U nich to vyhrála hospoda Stari pisker, který sice nebyl znám tradiční slovinskou kuchyní, ale pro své steaky a burgery. Tak jsme si dali neuvěřitelně velkého burgera. Co si budeme povídat, ještě jsem nezažila burgera s poctivou várkou mletého masa doplněného ještě o nakrájený plátek šťavnatého hovězího.

Cesta tam a zase zpátky, aneb výjezd vlakem do Slovinska část 1. - cesta tam

Jako miliony Čechů, i já ráda cestuju. Následující dobrodružství pro mě ovšem byla úplně nová zkušenost, neboť jsem poprvé v životě vyrazila vlakem do zahraničí. Jste zvědaví, jak to probíhalo? Tak čtěte dál ;)

Plán výletu byl jednoduchý: přijet do Slovinska vlakem, užít si tam pár hezkých dní a pak jet zase zpět. Začátek cesty nastal v úterý ve 20:12, kdy jsem nastoupila do prvního rychlíku Českých drah z Plzně do Prahy. Už tady se vyskytl drobný problém, neboť vlak jel odklonem, který nás stál zpoždění minimálně 10 min. Do Prahy jsem přijela tedy cca ve 21:49. Tak a teď mě čekaly dvě hodiny čekání. Proč? Protože můj následující spoj, rychlík Praha - Vídeň, vyjížděl ve 23:58. Znala jsem číslo vlaku, tak mě trochu zarazilo, když se u něj objevila cílová stanice Budapešť. Vyrušila jsem tedy starší paní na informacích, abych se ujistila, že nasednu do správného vlaku. Po potvrzení pravosti spoje jsem si koupika křížovky a začala čekat, až se objeví nástupiště.

Primošten

Prázdniny jsou v plném proudu, takže se nedivte, že zase napíšu něco o cestování.

Primošten. Pohled z terasy hotelu Zora.

Po několika měsících učení mučení, maturitě a přijímačkách se čas konečně doloudal k zaslouženému odpočinku u moře. Asi nikdo není překvapen, že budu vyprávět zážitky z Chorvatska.

Náš letošní cíl se jmenoval Primošten, městečko, který bych nazvala perlou mezi destinacemi, do kterých jsme kdy zavítali.

Slavnoti svobody 2012

Už je to opět tady!!

Po roce se v Plzni opět konaly Slavnosti svobody.

Pro mě to byl, jako každoročně, nezapomenutelný zážitek. Jak često totiž můžete vidět výzbroj a výstroj vojáků jak z minulosti, tak z dnešní doby? Přidejte k tomu jeepy, tanky, motorky a leteckou show a máte neuvěřitelné menu výkendové akce, která nemá konkurenci.

Jak často se vám asi stane, že si jedete městem a najednou na mostě nad vámi, nebo přímo vedle vás, projede tank Sherman a pak vám nad hlavou udělá dvojplošník akrobatické kousky, ze kterých se vám zatají dech?

Na tamním náměstí stále hrála hudba. Je jedno, že to byl olchestr temější umělecké školy, swingband nebo machři jako Greenhorns s Vyčítalem. Všichni hráli skvěle a dodávali všemu tu pravou atmosféru.

Azurové pobřeží II

Antibes

I sebevrazi tu mají zákaz provozování své činnosti.

Pokus si chcete užít pravý provensálský trh, není lepšího místa než Antibes - místo, kde je mnoho historických budov a, mimo jiné, i muzeum výtvarného umění věnované Picassovi.


 No, po pravdě řečeno, historické jádro budete muset projít, protože se tento trh nachází zhruba ve středu této oblasti. Ale za to se tu dá koupit téměř vše, co k Francii patří. Mýdla, sýr, květiny, uzeniny, jejich saláty, hořčice, čerstvé ryby atd. Takhle bych mohla pokračovat až do skonání světa.

Azurové pobřeží

Každá osoba, kterou znám, si ráda vyjede za sluníčkem do nějakých teplých oblastí kolem Středozemního moře. To jim nemám za zlé. Ovšem nemám ráda, když říkají:


"Heč, já pojedu do Egypta, ale vy ne." Po výletě z nich však vypadne něco ve stylu: "No, jela jsem se podívat na pyramidy, ale nedávala jsem pozor, co piju a nakonec jsem zbytek dovolený proseděla na záchodě."


 Opravdu, tihle lidé by si napřed měli o vybrané destinaci něco zjistit, aby nedopadli jako moji přátelé, kteří měli na krku "faraonovu pomstu".

Proto jsem se rozhodla, že napíšu článek o jedné zemi, kterou všichni znají jako zemi módy, vína, sýra a drahých parfémů - Francii. Nebudu ovšem vyprávět o území kolem Paříže, ale o jihu tohoto malebného státu.

 

Monako


Monako je,stejně jako Vatikán, stát ve státě… Tak takhle by asi začínal každý z průvodců. Jo, je to pravda. Stejně jako to, že tam mají střídání stráží a tak dále. Co se o něm moc neví, je to, že tomuto státu chybí půda, kde by lidé mohli stavět domy. Proto tam staví x-patrový budovy, které mají zahradu na střeše. Takže je tam normální mít palmu vedle hromosvodu.