Primošten

Prázdniny jsou v plném proudu, takže se nedivte, že zase napíšu něco o cestování.

Primošten. Pohled z terasy hotelu Zora.

Po několika měsících učení mučení, maturitě a přijímačkách se čas konečně doloudal k zaslouženému odpočinku u moře. Asi nikdo není překvapen, že budu vyprávět zážitky z Chorvatska.

Náš letošní cíl se jmenoval Primošten, městečko, který bych nazvala perlou mezi destinacemi, do kterých jsme kdy zavítali.

 Historická část města se původně nacházela na ostrově. Ovšem pak se místo mostu navršila zemina a vznikl krásný poloostrov a dost místa na výstavbu nových domů.

Pohled na hotel Zora od kostela

Ubytování jsme měli v pavilonu Mars, který patří hotelu Zora. Majiteli tohoto hotelu patří celý zalesněný poloostrov, kde se budovy nachází (tento poloostrov svírá s městským poloostrovem cca 90°), a pak ještě další budova hotelu, teda to, co z něj zbylo, na druhým konci městečka. Původně tam totiž byly 2 hotely. Z obou hotelů se však časem staly vybydlené betonové konstrukce, který skoupil jeden člověk, nevím momentálně odkud pochází, ale Chorvat to není. Vedle jednoho hotelu, který se nachází na již zmiňovaném druhém poloostrově, vystavil hotel Zora. Chtěl zrekonstruovat i starší stavbu, která prý bývala luxusní budovou pokrytou mramorem. Peníze však došly a mramor se spolu s dřevěnými podhledy ztratil. (Nutno dodat, že tamní hřbitov má krásný mramorový náhrobky stejné barvy).

No, aby jsme si to ujasnili, v těchto končinách se vše stavělo z kamene, protože dřevo bylo nedostatkové boží. Takže se nedivte, že zmizely i viditelné dřevěné prvky.

Tak, to by asi ohledně historie stačilo, pokud by vás o zajímalo víc, tak se zeptejte strýčka Googla, ten vám dá odkaz na tetičku Wicky, která vám poví víc.

Místo toho se vrhnem na zážitky.

Koupání bylo super. Měli jsme otevřený výhled na moře, takže ani není divu, že jsme viděli mnoho a mnoho krásných plachetnic a mnoho a mnoho katamaránů. Menší lodičky proplouvaly těsně u míst vymezených ke koupaní a dělaly vlnky. V noci jsme tam měli i bouřku, která nám přinesla jednak osvěžující vzduch, ale také velké vlny.

 Když jsem ten den lezla do vody, tak sem si dvakrát vyměřovala kroky. Když jsem měla vodu po kolena, tak jsem říkala tátovi, který už dávno byl ve vodě: "Už tam budu!" No a v tu ránu přijela k břehu opravdu velká vlna, která mě smočila od hlavy až k patě (teda jenom ke kolenům, protože paty jsem měla dávno ve vodě, ale víte, co se říká). Takže jsem potom jenom dodala: "Už jsem tam", a žuchla jsem do další vlny.

Poslední dny se však moře ustálilo, takže z osvěžující lázně byla horká káva.

Jídlo v hotelu Zora bylo něco nevídaného. Ke snídani byly studené tácy: salámy, sýry; všelijaká máslíčka, marmeládičky, nuteličky; cereálie, ovoce, kompoty, jogurty, ale také teplé pokrmy jako vajíčka a 3 způsoby (vařená, míchaná, míchaná se žampiony nebo slaninou nebo rajčaty), několik druhů párečků nebo smažená slanina. A Aby toho nebylo dost, kuchařka tam na místě vyráběla mini palačinky. Samozřejmě k pití káva, čaj, kakao, studené mléko, chlazená voda, jablečný a pomerančový džus.

Večeře byly podobný nářez. 2 polívky, zelenina (mrkvička, červená řepa, okurka, zelí, salát), studené saláty s těstovinami, a pak vždycky maso s nějakou omáčkou, pečené maso, smažené maso a na místě grilované masíčko. Druhy mas byly všechny možný: kuřecí, vepřové, hovězí, ryby, chobotničky a mini čudličky. Přílohy: šťouchané brambory na několik způsobů, hranolky, krokety, těstoviny normální nebo v pánvi osmahnuté a dochucené nebo tepelně zpracovaná zelenina. K pití bylo, v našem případě, to, co si kdo objednal a zaplatil.

Milovníci vín si ale alespoň jednou určitě dali místní víno Babič. Tato réva byla původně dovezena z Francie, kde se už nepěstuje, takže je to unikát, který se nejspíš zapíše do památek UNESCO.

Já osobně jsem spíš milovníkem zmrzliny než alkoholu. Paní průvodkyně, která nás měla na starosti si s námi vyšla na procházku. Během ní náš zavedla ke stánku se zmrzlinou, kde jsme měli za kouzelné slovíčku slevu 3 kuličky zmrzliny a cenu 2. Když jsem si ale poprvé objednávala, tak se ale zapomněla zmínit, že je to zmrzlinářský umělec, který místo tří kuliček na sebe udělá z kornoutů a zmrzky paňáky, který se nedají sníst, aniž by jste se nezapatlali. A navíc jsem měla místo 3 kopečků vybraných zmrzlin asi 6 kopečků, které obsahovali všechny chutě, které nabízel a ještě takovou tu ozdobnou palmičku.

Přístav u městečka byl malý, ale zajímavosti se tu taky našli. Jeden večer tam třeba kotvila Haškova jachta. Jinak tam bylo opravdu moc a moc jachet. Taky byli v přístavu lodičky k pronajmutí. Ovšem další atrakce jako jízda na banánu nebo parasailing se odehrávali na hotelovém poloostrově.

 No, řekla bych, že tohle je na jeden prázdninový článek až moc informací najednou. Navíc v nejlepším se má přestat. Při troše štěstí napíšu i pokračování :)