Azurové pobřeží II

Antibes

I sebevrazi tu mají zákaz provozování své činnosti.

Pokus si chcete užít pravý provensálský trh, není lepšího místa než Antibes - místo, kde je mnoho historických budov a, mimo jiné, i muzeum výtvarného umění věnované Picassovi.


 No, po pravdě řečeno, historické jádro budete muset projít, protože se tento trh nachází zhruba ve středu této oblasti. Ale za to se tu dá koupit téměř vše, co k Francii patří. Mýdla, sýr, květiny, uzeniny, jejich saláty, hořčice, čerstvé ryby atd. Takhle bych mohla pokračovat až do skonání světa.

 Samozřejmě, že i toto místo má několik kladů i záporů. Asi největší zápor, který tu je, souvisí s nákupem sýrů. Pravda, dají vám ochutnat opravdu vynikající kousky, ale zase nekoupíte kus, který by byl levnější než 20 euro. Takže je tu docela draho.

Poté je ještě strašná ta jejich nátura. Ženou se za vámi i mimo trh a nutí vám ještě další a pak ještě další a jinou věc, která je dvojnásobně dražší než ta první. A nedají vám pokoj, dokud si něco nekoupíte, nebo neuvidíte nějakého policistu.

Jedna opravdu kladná věc spočívá v tom, že i když je trh v historické části, nikdo nebránil tomu, aby se nad tržištěm vybudovala obrovská střecha z prostého železa, plastu a kovu. Takže na vás neprší, ale ani nesvítí středomořské slunce. To znamená, že ani zápach ryb není tak vražedný, ale stejně tu je. Představte si, že by tuhle konstrukci někdo udělal u nás. V nějakém historickém městě, někde před radnicí. Památkáře by z toho asi kleplo.

Těm z vás, kteří mají rádi pohled na moře doporučuji, aby jste se prošli po hradbách. Uvidíte jenom krásný obzor, kde není nic než voda, voda, zase voda a sem tam nějaká plachetnice. Z druhé strany na vás bude vykukovat jedna divná budova, u které budete muset chvíli přemýšlet, jestli se její majitelé nezbláznili.

Divíte se proč? No, nebudu to před vámi tajit. Po celém domu totiž lezou obrovští šneci v nadživotní velikosti. A kdyby jen to. Ti šneci jsou navíc modří. Teď si asi říkáte něco ve smyslu:

"No dobrá, na začátku mluvila, že tu má muzeum i Picasso, takže to bude nejspíš ono."

 Jste vedle jak ta jedle. Picassovo muzeum je ještě o pár metrů dál v jedné z klasických budov. Stavba, o které mluvím je Galerie Gismondi. Víc vám o tom nepovím.

Svatý Pavel

 Až vás omrzí nakupování ryb a modří šneci, sedněte do auta, šlápněte na plyn a vjeďte tak trochu do vnitrozemí. Ale žádný strachy, moře je na dohled. Tam totiž na jednom větším kopečku, no spíš už tak trochu hoře, leží vesnička Svatý Pavel.

Parkoviště je sice asi půl kilometru od města, a je pěkně blbé (kdo by kdy udělal parkoviště kolmo ke svahu. Ten, kdo to vymyslel by měl spáchat sebevraždu.), ale zato už od něj můžete vidět ty malebné stavby.

Je to malé město, kde se nemůžete ztratit. Stačí, když se budete držet na ulici, na které jsou vydlážděny kytky. Ty vás dovedou na vyhlídku, odkud na jednu stranu vidíte moře (jo, sice hodně daleko, ale vidíte) a na druhou Alpy (Opravdu. Navíc jsou oranžové.).

Je zde taky požehnaně krámků se suvenýry. Ty většinou mají ještě takový slevy jako 2+1 nebo vše za 2 eura (No dobrá, za 2 eura ne, ale proč si to trochu nezkrášlit?). Každý, kdo zdolá výlez na zdejší hradby, by se měl i nějak odměnit. Nejlepší by bylo něco sladkého že? No, žádný problém. Skoro všude se dá najít nějaká cukrárna nebo prostě jenom obchůdek, kde vám udělají palačinku s vaší oblíbenou náplní (hlavně tradiční marmelády, ale co si budeme namlouvat. Nutela je prostě nepřekonatelná). Tu pak můžete pomalinku mlsat a dívat se na západ slunce a říkat si:

"Ach jo. Proč nemáme moře?"

Tak. Zpátky na Zem. Moc snění může být škodlivý. Co, kdyby se to splnilo? Co pak? Tak radši dělejte už něco jiného.

Můžete se třeba těšit na moje další putování po francouzském středomořském pobřeží. Příště si povíme, kde se dělají nejznámější voňavky.