Cesta tam a zase zpátky, aneb výjezd vlakem do Slovinska část 2. - Celje

Ahojky, jste zvědaví, jak to vypadalo dál v Celji? Tak pojďme na to :D

Cestování vlakem jsme měli za sebou. Už zbývalo udělat pouhých 150 kroků, abychom se dostali na místo, kde jsme byli ubytovaní. Malý motýlek, který byl na hranicích historického centra, byl neuvěřitelně pohodlný a kupodivu i tichý. Tak jsme se ubytovali, udělali jsme ze sebe zase lidi a vyrazili na průzkum.

Chtěli jsme ochutnat něco tamního. Tak jsme se zeptali na recepci, jakou restauraci by nám doporučil. U nich to vyhrála hospoda Stari pisker, který sice nebyl znám tradiční slovinskou kuchyní, ale pro své steaky a burgery. Tak jsme si dali neuvěřitelně velkého burgera. Co si budeme povídat, ještě jsem nezažila burgera s poctivou várkou mletého masa doplněného ještě o nakrájený plátek šťavnatého hovězího.

Cesta tam a zase zpátky, aneb výjezd vlakem do Slovinska část 1. - cesta tam

Jako miliony Čechů, i já ráda cestuju. Následující dobrodružství pro mě ovšem byla úplně nová zkušenost, neboť jsem poprvé v životě vyrazila vlakem do zahraničí. Jste zvědaví, jak to probíhalo? Tak čtěte dál ;)

Plán výletu byl jednoduchý: přijet do Slovinska vlakem, užít si tam pár hezkých dní a pak jet zase zpět. Začátek cesty nastal v úterý ve 20:12, kdy jsem nastoupila do prvního rychlíku Českých drah z Plzně do Prahy. Už tady se vyskytl drobný problém, neboť vlak jel odklonem, který nás stál zpoždění minimálně 10 min. Do Prahy jsem přijela tedy cca ve 21:49. Tak a teď mě čekaly dvě hodiny čekání. Proč? Protože můj následující spoj, rychlík Praha - Vídeň, vyjížděl ve 23:58. Znala jsem číslo vlaku, tak mě trochu zarazilo, když se u něj objevila cílová stanice Budapešť. Vyrušila jsem tedy starší paní na informacích, abych se ujistila, že nasednu do správného vlaku. Po potvrzení pravosti spoje jsem si koupika křížovky a začala čekat, až se objeví nástupiště.