"Už to mám za sebou!!!" To je věta, která určitě proběhne hlavou každému, kdo udělal maturitu nebo jinou důležitou zkoušku. Není se čemu divit. Hlavně u maturity, na kterou se člověk připravuje, anebo je připravován proti své vůli, minimálně 4 roky na střední.
Právě střední je místo, kde do vás cpou informace ze všech možných i nemožných předmětů, ze kterým nakonec stejně nematurujete, ale ovládáte je levou zadní, protože jinak byste neprolezli k té jediné zkoušce. K TÝ zkoušce, kterou vám mávají učitelé před nosem.
Teda, oni vlastně nemávájí přímo tou zkouškou, jinak už by každý věděl výsledky od prváku. Kantoři si spíš vytisknou tabulky z nějakého hodně chytrého serveru na internetu a tima vám ukazují, jak je těžké úspěšně zakončit středoškolské vzdělání.
To se děje první ročník, kterým se projede jednoduše. Ve druháku však už začíná rozhodování. Vybírání seminářů na třeťák a přemýšlení nad oblíbenou otázkou "Co chceš studovat, až uděláš maturitu?" Opravdu, když se zeptá jeden učitel za pololetí, tak je to v pořádku, ale oni to chtějí slyšet všichni kantoři alespoň 5x.
V tuto dobu taky začne něco, co bych nazvala "verbování k maturitě". Učitelé do vás začnou hustit horem dolem veškeré novinky a zajímavosti z jejich předmětů a přemlouvají vás, abyste si vybrali právě to, co vyučují. Takže najednou znáte názvy všech kostí a obratlů, co máte v těle, a to latinsky, nebo si najednou uvědomíte, že máte povědomí o jedech, které se dají vytvořit tím, že si natrháte (nebo koupíte) určitou směsici kytek.
Prosvištíte druhák a třeťák vás vítá. Začínáte chodit na první semináře a přijde překvapení: "Vyberte si semináře pro čtvrťák!"
Není nic naléhavějšího, než si v září vybrat předměty, na které budete chodit až za rok a ze kterých budete maturovat. Pravda, někteří už v tu dobu mají jasno, že chtějí být doktoři, právníci nebo profesionální herci, ale upřímně, komu se to povede?
Tak jedem dál, překonáte krizi nevědomosti a pomalinku si děláte jasno, co bude dál. Už ani nešílíte pokaždé, když vám učitelé řeknou, že tolik a tolik procent lidí neudělalo "zkoušku z dospělosti" a že se tohle a tamhleto změní (,protože se to už dá čekat). Jak jeden můj oblíbený učitel říkal: "Jedete si svůj discopříběh," a děláte si legraci z toho, "že vás ty srandičky brzo přejdou." (Upřímně, myslím si, že je lepší se smát, než brečet. Kdo by chtěl chodit do křídy, kde by viděl jenom samý rudý tváře). Dobrá zpráva je, že si uvědomíte, jak budete postupovat dál. No, spíš si uvědomíte tu základní rovnici, kterou se budete řídit.
Snadné a prosté. Podání příhlášky je v dnešní době brnkačka. Internet, vyplnit dotazník, zaplatit a hurá na písemky. Když se daří, tak se daří a přijímací řízení proběhne podle vašich představ. Následuje však svaťák (maturák a poslední zvonění uběhne jako voda, takže nemá cenu o tom moc psát).
V případě mé maličkosti to bylo jednoduché rozhodování, z čeho budu maturovat: jazyky a (tomu nebudete věřit) matematika.
Státní maturita to ještě usnadnila, protože ČJ a AJ byla vytvořena státem a že bude jemon jedna (nižší) úroveň. Z toho pro studenty vyplývá: "Podívejte se na to, co jste brali (gramatika a interpretace textu), ale nespoléhejte, že to tam bude." Po napsání písemky začíná to, čemu se tříve říkalo "svatý týden". V dnešní době je to spíš "svatých 14 a více dní"
Toto období uběhne jako voda. Hlavně v případě, že maturujete z předmětu, u kterého nevíte, jestli to zvládnete, takže jím zabijete 90% získaného času. No a než se nadějete, tak sedíte na potítku, přemýšlíte o tom, jak nejlépe interpretovat úryvek uměleckého a neuměleckého textu (ČJ). Nakonec zjistíte, že neumělecký text je ve skutečnosti taky umělecký text díky těm poučkám, který do vás mlátili (mimo jiné říkali, že neumělecký text nikdy nebude umělecký, ale to jenom detail). Minutu před koncem rozhovoru, který by měl být spíše monologem, než dialogem (další poučka, která nebyla tak docela pravda) si vzpomenete, že by bylo lepší mluvit spisovně a v tom začnete přemýšlet: "Bože, mluvila jsem spisovně, nebo ne? Proč na mě tak koukaj, vždyť nejsem mrkací panenka. A jejda, já to neudělala..."
Pak se dostanete k AJ. Tam je to rozdělené ještě na další úseky a navíc se nehodnotí to, co znáte, ale to, že nemlčíte (takže, když tam povídáte hlouposti, tak je to jedno. Když neznáte jednoho Angličana, vzpomenete si na druhého a zachráníte celou situaci). Nejlepší je poslední cvičení.
Povídáte si se svým kamarádem (učitelem), na něčem se domlouváte a nakonec vše shrnete. Udělejte k tomu malé divadlo, okouzlíte přísedící, rozesmějete znuděného místopředsedu, cítíte se jako hlupák, ale nakonec všechno dobře dopadne. Polovinu máte za sebou, teď už zbývají dva volitelný předměty.
U mě následovala matematika. Jelikož jsem maturovala odpoledne, nebylo pro mě překvapení, že byl matematikář rozhozen. Dopoledne totiž maturoval jeden kluk, který věděl opravdový minimum. Takže naštval jeho i vedení školy. Naštěstí jsem si vytáhla dobrou otázku: "Pravděpodobnost a statistika" (díky ní, jsem si zhoršila průměr v pololetí na téměř 3). Ještě větší klika byla, že jsem dokázala vypočítat všechny příklady už na potítku. A teorie? Všechnu jsem řekla, jenom jsem to vyložila svými vlastními slovy a terminologií výroků, ze kterých jsme měla opravdovou hrůzu, protože mi nikdy nešly.
Poslední zkouška, z NJ, byla nejhorší při tahání otázky. Měla jsem jenom jedno přání: "Ať to nejsou reálie" (opravdu se mi v tu chvíli pletly rozlohy a počty obyvatel všech německy mluvících zemí). Nakonec z toho vylezla dobrá okecávací otázka.
Takže, z toho celého dlouhého textu, který bych v životě asi nečetla, bych vyvodila tyto poučky, jak zvládnout poslední rok na střední:
- nenechat se ovlivnit učitelem
- pořádně si promyslet další kroky (ale někde jinde než ve třídě)
- podat si včas přihlášky
- dodržovat pitný režim
- hrát za sebe
- nezmatkovat
- a hlavně se usmívat (když už nic jiného, tak vám to zvedne náladu. V mém případě jsem trochu vykolejila některé učitele)
Poslední slovo: Berte to jako trochu neobyčejné zkoušení u tabule. Rozdíl je jenom v tom, že na vás koukají učitelé, kteří se vám, ač se to nezdá, snaží pomoct, jak jen to jde.
Tak hlavu vzhůru a hurá do dalších bitev (pitev), které nám připraví budoucnost :D
Dobře, ne všechny otázky, ale většina :)
0 komentářů:
Okomentovat