1.týden ve školním roce

Po dvou měsících se zase každý školák vrací do školy a opět se shledává se starými kamarády a seznamuje se s novými učiteli. Tak to bylo i v mé třídě.



Každý musel povědět svým kamarádům, kde byl o prázdninách. Zajímavé je, že většina z nich byli v Egyptě a že tam chytily "faraonovu pomstu" (velký průjem). To Byla ta příjemnější část 1.září. Ovšem nic netrvá věčně a po asi 10 minutách přišla naše nová třídní a začala nám předčítat ze školního řádu a dávat pokyny pro letošní rok. Poslední co nám sdělila bylo, že se budou psát opakovací písemky z celého minulého školního roku a pak odešla.

Tak skončil první školní den. Odpoledne uteklo jako voda a noc jakbysmet. Druhý den byl naplněn úvodními hodinami. To jsme zase museli říkat, kde jsme byli, co jsme dělali a proč jsme to dělali. Někteří z nás se ale ulili z některých hodin z jediného prostého důvodu. Naše škola slavila 15.té výročí založení a studenti,kteří chodí na hudební kroužek nebo divadlo museli honem něco nacvičit.

Odpoledne byla veřejná oslava. Na ní se představil náš hudební kroužek a také už zmiňované divadlo. Také bylo několik proslovů naší paní jednatelky a zakladatelky školy, naší ředitelky rakouského profesora z Rohrbachu. Nechyběli ani významní hosté jako pan poslanec Zvěřina nebo naše paní starostka.

Zbytek tohoto týdnu pak už uplynul velmi pomalu bez nějakých zvláštních zážitků. Učitelé začali opakovat látku na písemky, žáci začali odmlouvat a zlobit a já už zase vymýšlím nemožné básničky:

Tak tu sedím v lavici,
namáhám si palici.
Nudím se poslouchám,
učiteli naslouchám,
ale nevím, co říká.

O přestávce bavím se
s kamarády škádlím se
a nevím, co bude dál.

Pak počítám příklady
podle učitelky jenom základy.
O češtině by i slona
naučila úča vyjmenovaná slova.

Na obědě bez ostychu
vezme si každý šest knedlíků
jenom já sním jenom dva.

Mozkové závity se vaří,
přemýšlením už se škvaří
slabším nevydrží do stáří.

Učitelé vodu nosí
o klid jenom marně prosí.
Klukům už i vlasy hoří,
holky utíkaj a školu boří.

Za chvíli však bez zvonění
skončí hodina, konec snění!
Na zem vraťte se myšlenky moje,
nemyslete už na souboje,
Co žáci s učitelem mají
a rodičům je zase už tají.

Přestávka už začíná,
učitelka ze třídy vybíhá
a pro aspirin uhání.

To asi její závity
Se seškvařily do jedné niti
A nyní neví,co s tím.